Vojtova terapie
Reflexní lokomoce – základ Vojtovy terapie
Použitím reflexní lokomoce v terapii lze u pacientů s poškozeným centrálním nervovým systémem a pohybovým aparátem opět dosáhnout (přinejmenším částečně) zákládních pohybových modelů, tj. tyto modely opět zpřístupnit. Modely reflexní lokomoce jsou aktivovány reflexním“ způsobem. „Reflex“ ve smyslu reflexní lokomoce neoznačuje druh neuronálního řízení, ale vztahuje se na stimuly používané v rámci terapie a na jejich definované a konstantní pohybové odpovědi, které se objevují „automaticky“.
V rámci terapie podle Vojty vytváří terapeut u pacienta,který leží v poloze na břiše, na zádech nebo na boku, cílený tlak na určité zóny na těle. Takovéto podněty vyvolávají u lidí v jakémkoli věku automaticky a bez vlastního přičinění, tedy bez aktivní vědomé spolupráce dotyčné osoby, dva pohybové komplexy:
Reflexní plazení v poloze na břiše a reflexní otáčení z polohy na zádech a na boku. Reflexní plazení vede k určitému druhu plazivého pohybu , zatímco reflexní otáčení začíná z polohy na zádech a přes polohu na boku přechází do tzv. pohybu na všech čtyřech.
V rámci reflexní lokomoce dochází ke koordinované rytmické aktivaci kompletního kosterního svalstva a oslovení různých řídících úrovní centrálního nervového systému. Motorické reakce vyvolané prostřednictvím těchto tlakových podnětů v určitém výchozím nastavení, které probíhají pravidelně a cyklicky, lze kompletně aktivovat již u novorozence a libovolně často je reprodukovat.
Všechny motorické pohyby, které se objevují u člověka v rámci vývoje uchopování, otáčení, lezení, vertikalizace a chůze, tím dostanou jasný impuls. Vyskytují se – dle prof. Vojty – již u dětí v takovém stádiu vývoje, ve kterém děti tyto schopnosti spontánně k dispozici ještě nemají.
Na základě použití reflexní lokomoce v terapii se u pacienta aktivují – nevědomě používané – svalové funkce, potřebné pro spontánní pohyby v každodenním životě, zejména na páteři, ale i na horních a dolních končetinách, nohách i rukách i na obličeji.
Prof. Vojta se domníval, že u pacienta dojde na základě opakované aktivace těchto „reflexních“ pohybů k „uvolnění,“ nebo „novému propojení“ funkčně blokovaných nervových spojů mezi mozkem a míchou.
Cíl použití reflexní lokomoce v terapii
Účelem použití reflexní lokomoce je zpřístupnění a možnost použití elementárních prvků lidského vzpřimování a pohybu vpřed:
1. Rovnováha těla při pohybech („posturální řízení“)
2. Vzpřimování těla proti gravitaci
3. Cílené uchopovací a krokové pohyby končetin („fázická hybnost“)
Srovnání s jinými rehabilitačními technikami a metodami
V rámci Vojtovy terapie se neprocvičují pohybové funkce, jako úchop, otáčení ze zad na břicho nebo chůze. Naopak terapeutická aktivace reflexní lokomoce zprostředkovává přistup prostřednictvím centrálního nervového systému k pohybovým dílčím modelům, které jsou potřeba pro určitý pohyb nebo úkon.
Po terapii Vojtovou metodou má pacient tyto dílčí modely spontánně k dispozici ve větším rozsahu. Díky pravidelnému opakování „normálního pohybu“, uloženého v mozku, se zabrání používání únikových pohybů. Únikové pohyby by byly v každém případě jen náhradou za vlastní a žádoucí „normální pohyb“.
Aktivace vegetativních a jiných automatických reakcí
Na základě reflexní lokomoce lze aktivovat a ovlivnit vedle „velkých“ motorických procesů také určité reakce jako:
- Motorika očí
- Pohyby jazyka, pohyby čelistí (orofaciální motorika)
i vegetativní funkce jako:
- Regulace funkce močového měchýře a střev
- Dýchání
- Sání a polykání
Reflexní lokomoce a její vztah k normálnímu motorickému vývoji
Celkově zahrnují dílčí modely reflexní lokomoce veškeré části motorického vývoje člověka až do stadia volné chůze. Pravidelným prováděním terapie podle Vojty dochází k „probuzení“ dílčích modelů v centrálním nervovém systému tak, že aktivovaný stav vydrží i po terapii a doje k pozitivnímu ovlivnění spontánní hybnosti dítěte / dospělého.
Podle klinických zkušeností má pacient (dítě i dospělý) po jedné aktivaci reflexní lokomocí k dispozici podstatně celistvější – dokonce normální – vzorec držení těla. To má u pacienta vliv také na zvyšující se emoční jistotu, aby mohl sbírat zkušenosti a byl schopen interakce s okolím.
Vojtova terapie v dětském věku
Terapii podle Vojty lze stejným způsobem aplikovat jak u kojenců, tak u dětí. Indikace probíhá na základě lékařské diagnózy a cíle terapie, který byl odpovídajícím způsobem definován.
Nejlepších výsledků se dosahuje, pokud se ještě u pacienta nevyvinuly a nezafixovaly žádné motorické náhradní modely. U pacientů s již zafixovanou „náhradní motorikou“ je cílem terapie aktivace a zachování fyziologických pohybových modelů a dále přepracování nezafixovaných abnormálních pohybových modelů a jejich integrace do normálních motorických procesů až k úplné normalizaci volní motoriky.
Pláč kojenců při terapii podle Vojty
Terapeuticky žádoucí aktivovaný stav je během terapie u kojenců často provázen pláčem. To vede u rodičů pochopitelně k nelibostii a domněnce, že svému dítěti „způsobují bolest“. Pláč je v tomto věku však důležitým a adekvátním výrazovým prostředkem malých pacientů, kteří tímto způsobem reagují na nezvyklou aktivaci. Zpravidla po krátké přivykací době už není pláč tak intenzivní a v přestávkách při cvičení a po terapii se kojenci rychle uklidní. U větších dětí, které se už umějí vyjadřovat prostřednictvím řeči, se pláč už neobjevuje.